Hodnocení soutěžního ročníku 2009 – 2010

Toto hodnocení bude mít několik bodů a bude trochu odlišné od těch řadových po každém utkání, tak jak jsem psal u bodování hráčů. Bude to hodnocení moje a nemusíte s ním souhlasit, neboť každý z nás má jiný a odlišný názor na stejnou věc. Pochopitelně čekám i ohlasy třeba i kritické připomínky, protože jen tak můžeme společně existovat a fungovat. Mně pak přísluší poslední slovo v daném utkání, co se týče taktiky, složení mužstva a případně rozestavení. Vám hráčům, pak schopnost moje myšlenky demonstrovat na hřišti. Je to soukolí, které pracuje všude. Vzhledem k dlouhé soutěži pak nastanou situace, kdy já udělám špatné rozhodnutí nebo dám důvěru hráči, který moje myšlenky není schopen realizovat. Takové věci se stávají, ale věřím, že ani já a ani vy nejdete na hřiště s tím, že to nejde, s tím, že to neuděláte. Věřte, že před každým zápasem věnuji rozboru hodně času. Ať už je to rozbor hry soupeře nebo pak studie naší hry a postů. Na které místo by byl ten či onen hráč v daném zápase pro náš úspěch nejlepší. Není to o tom, že bych úmyslně postavil hráče na místo, kde vím, že by propadl. Na úvod tohoto celoročního rozboru bych chtěl ještě podotknout, že jsem nikdy neslučoval věci osobní s věcmi fotbalovými.Mám fotbal velice rád a tak i když vás mám rád a s řadou z vás trávím i mimo fotbalový čas, tak do zápasů nebo do tohoto rozboru nebudu vkládat osobní věci. Ty co mě znají blíže tak ví, že mám rád srandu, že plno věcí zlehčuji, ale pak přijde zápas a já mluvím o věcech důležitých.

„A“ MUŽSTVO

Cíle v sezóně.

Do tohoto ročníku jsme vstoupili jako účastník jiné skupiny. Domněnka z větších vzdáleností se toliko nepotvrdila a hratelnost našich soupeřů mě dávala za pravdu, že bychom neměli hrát o záchranu, ale o přední místa. Konkrétně jsem si myslel, že bychom mohli obsadit páté, resp. 6 místo. Z tohoto pohledu jsme cíle nesplnili, ale na druhou stranu to byl pro nás první ročník. Tzn. pozorovací a zkušební. Neznalost hry soupeřů, hřišť atd., ale je pravdou, že jsme opravdu o tvrdou záchranu nehráli a nakonec jsme dohrávali soutěž v klidu.

Hodnocení hráčů.

Cihlino – tohoto hráče jsem si vybral a věděl jsem, že je kvalitní, ale i problémový hráč. Již řadu let nám to dokazuje. Můj názor je to, že je to jeden s nejkvalitnějších gólmanů soutěže, ne-li nejlepší. Bohužel jeho flegmatičnost v samotných utkáních je nevyzpytatelná a tak si myslím, že jeho výpadky nás stáli několik bodů. Můj názor je, že má všechny činnosti, které by měl gólman mít. Akorát je nechce používat. Vyčítáme mu, že nepomůže ve vybíhání, ale on to umí. Jedinou věcí, kterou si myslím, že mu chybí je, že neumí číst hru, předvídat. Kdyby toto uměl, pak by zápas ze zadní řady nejenom řídil, ale i likvidoval např. tlak soupeře nebo chyby zadáků.

Milča – zanedbal přípravu a tak začátek nebyl dobrý. Postupem času se dostal opět do té formy, která ho šlechtila v minulosti. Jeden na jednoho asi nemá konkurenci a nasazuji ho vždy proti nejlepším hráčům soupeře. Přesná přihrávka mu ovšem není vlastní, ale takového jej musíme brát.

Milda – tento mladý hráč ukazuje svoje kvality v nasazení a důrazu tím, že jsem ho dal do obrany, jsem si myslel, že k výše uvedeným kvalitám přidá i hru dopředu. Jenže v tomto ohledu to bylo zklamání. Přesto, že se snažil hrát dopředu tak plno přihrávek a nakonec i koncovek zkazil. Přikláním se k názoru, že mu chyběla práce s míčem. Ovšem dokázal rozložit své zájmy. A tak tréninkový deficit dokázal nahradit přístupem k zápasům.

Pepa – je to stálice mužstva. Hraje prakticky pořád stejně a myslím, že i kvalitně. Obranná činnost je na vysoké úrovni. Bohužel ani on se nevyvaroval věcí, které nám ubírali ve hře. Fatální chyby po kvalitním výkonu anebo především tím, že on, který má tah na bránu a i dobrou přihrávku, neuplatnil tyto schopnosti v zápase tím, že ty přihrávky nechtěl. Díky zranění jaro moc nehrál.

Roman – ani on neodehrál to, co by měl. Pracovní povinnosti mu neumožnili nastupovat v utkáních. Leč jako starší hráč měl být vůdčí osobností. Radou, podporou a chválou. To mi u něj scházelo. Hráč, který má stále asi nejlepší kopací techniku, nebyl schopen toto v zápase prodat. Věk a možná i nesoudnost ho nutila do kliček a unavujících šprajců. Pochopitelně na kvalitní přihrávku mu již nezbývali síly.

Zída – tak to bylo pro mě nejkrásnější překvapení. Po dlouhé době se zapojil do přípravy, a aby načerpal sílu a sebevědomí dával jsem ho úmyslně v přípravě do zálohy. Aby se pak v zápasech vrátil do obrany a by l tam opravdu nejlepší a jeho bych pasoval na skokana roku. Bohužel opět zranění nás všechny vrátilo na zem.

Vonýs – jeho služby jsme v této sezóně moc nevyužili. Paradoxně můžeme říci, že jeho gól ve Štěkni asi rozhodl o naší záchraně. Jinak patří do kategorie kreativních hráčů s mozkem. Chyba je, že jako skoro každý, kromě Duši je nególový. Ovšem kdyby prodal to, co předvádí na tréninku, tak nemám o naši zálohu strach. Zranění, kterých měl až příliš, ho prakticky vyřadilo v této sezóně ze sestavy.

Kolda – tak to je asi nejdiskutovanější hráč. Postavou fotbalový, ale s míčem mu to nejde tak, jak by chtěl i on sám. Dostali jsme ho do sestavy na post stopéra. Odehrál tam plno dobrých utkání. Ale pochopitelně i méně zdařilých. Jeho chyby byli samozřejmě na očích. Na jaře se odstěhoval do Prahy a deficit tréninků byl o to víc znát. Jarní utkání na pozici stopéra byli z kategorie strašných a i on sám to musel cítit. Závěr soutěže byl o to kvalitnější. Pozice středního defenzivního záložníka mu slušela. Zejména pak super výkon v Sousedovicích.

Luboš – hráč, který má dar od boha. Od ostatních se liší tím, že on se plno herních věcí učit nemusí. On je umí. Tak jak každý v mužstvu měl dobré, ale špatné zápasy. U jeho hodnocení budu o něco tvrdší, protože u kvalitních hráčů mám i větší nároky. Zdlouhavá přihrávka, neochota dobránit soupeře, malá střelba ze střední vzdálenosti a především koncovka. Tak to byli asi největší problémy u tohoto hráče. Kdyby udělal z toho 50%, stal by se asi nejlepším hráčem. Na rozdíl od ostatních má předpoklady se stát časem vůdčí osobností tohoto mužstva. Vznětlivost, kterou má, ho připravuje o lepší hru a pocit na hřišti.

Saty – a tady je to to samé jako u Luba. Nároky na tohoto hráče musí být logicky vyšší než u jiných. Bez tohoto hráče si neumíme představit defenzívu. Je to on co nechá na hřišti duši a je společně s Davidem ten největší hecíř. Bohužel tyto atributy sráží jako Luboš špatnou přihrávkou. Časté vedení míče s následnou ztrátou ho připravují o síly a post generála mužstva. Je mu ke cti, že on to tak cítí také. V řadě zápasů to byl on, který se rval až do samého konce. Byl příkladem k přístupu, ale to se od kapitána snad i čeká.

Tavarez – je mu ke cti, že po vstupu na vysokou, fotbal nevzdal, resp. se k němu na podzim vrátil. Patří do kategorie bojovníků. V zápasech jsem ho neviděl zápas vypustit. Chyběl minimálně, a když byl, tak bojoval a makal. Koncovka a ukvapenost ho stála asi nějaký ten gól.

Kamil – to samé. Nechyběl, přesto, že začal dělat vysokou. Je to jiný tip než Heine. Kvalitní hráč, který to umí s míčem. Umí kliku i přihrávku. Na můj vkus by měl mít větší tvrdost. Např. jako Tavarez.

David – přišel, viděl, pomohl. Nepočítal jsem s ním. Věděl jsem, že už ho fotbal v Albrechticích tolik nezajímá. Jiný život, jiní přátelé. Jenže když nám teklo do bot, tak zase přišel a zase bojoval. Hráč, který nechce prohrát. Přesto, že mu to ze začátku nešlo s míčem tak se rval a bránil. Na jaře dal několik branek a rovněž i on byl z těch, kteří pomohli. Srdce má pořád na pravém místě.

Dušan – o přístupu k tréninku nebudu psát. To všichni známe. Napíšu o věcech, o kterých si myslím, že jsou pravda a já to takto cítím. Nikdo jiný než on a Jarda Smolu nejsou tak ochotni. Nikdo jiný by nebyl ochotný jezdit na zápasy a sedět na lavičce a čekat. On sám ví, že v plno zápasech by od 1. minuty byl nepotřebný a pro mě byl v řadě utkání jako hráč, který přijde jako trumf. Hrajete v určitém rozestavení a nejde to nebo potřebujete něco udělat. Jenže co s tím. A Dušan je typ, který byl takto nasazován a mnohdy i tohle tvrzení potvrdil rozhodujícími góly. Hodnocení je vesměs kladné. Chyběla mi tam trošíčku ochota si ťuknout za benfiku. On sám by si zahrál více a jemu by to pomohlo, ale chápu, že má rodinu a nebude celý víkend trávit s fotbalem.

Pili – p o návratu, kdy nehrál, nám určitě pomohl. Kvalitní útočník, rychlý. Snad přímočarost mu trochu chyběla, ale nahradil to opravdu rychlostí a nakonec i brankami, které vsítil. Jiná stránka věci je jeho přístup. Jako každý má nejen fotbal, ale i jiné aktivity a v jeho případě to byli hasiči, kterým věnuje více času než fotbalu. Vzhledem k tomu, že je to jen a jen jeho věcí, tak nebudu kritizovat to, že jeho neúčast na některých zápasech byla zapříčiněna právě souběžně probíhající akcí hasičskou. Když už ale byl, tak zápas neodfláknul a dal do toho vše. Můžu jen doufat, že u fotbalu ještě zůstane, protože to měl být společně s mladýma nový základ, nové albrechtické generace. Dle mého názoru a tak jsem si to přál, on měl být hráčem, který od nás šel na hostování do vyšší soutěže a mohl hrát za peníze jinde.

Míra – tohoto hráče jsem si nechal na závěr. Ikona, kterou byl, stroj na branky a kapacita mužstva je pryč. Zranění a další věci ho trochu srazili dolů. Na podzim hrál jako řadu let co mužstvo trénuji v záloze. A tak jak jsem ho po mém příchodu do zálohy posunul, tak jsem ho v zimě posunul dál. Do útoku. Chtěl jsem, aby za něj pracovali mladší a on tu rvavost a tah na branku uplatnil v útoku. V přípravě a v prvních zápasech se mu dařilo. Bohužel zranění ho připravilo o post lídra, resp. ikony. Je mým přáním, aby se mu vše povedlo tak jak chce on a plně se uzdravil. Protože přesto, že roky ubíhají, on bude pořád platný v tomto mužstvu.

Hodnocení jako celek.

V řadě zápasů se dodržovali taktické pokyny a jen naše neschopnost vstřelit branku a naopak vlastní chyby nás připravili o více bodů a posun v tabulce. Přesto, že se může někdo domnívat a pochybovat o kvalitě příprav ať už letních, či zimních. Myslím si, že fyzička byla ve všech utkáních na vysoké úrovni. Dokonce si myslím, že v tomto směru jsme patřili mezi tři mužstva v soutěži, co mají nejvíce natrénováno. Odrazem pak byla schopnost některých našich hráčů vzdorovat soupeři i lepšímu. Model, který každý rok používám a vždy jej nepatrně měním, se tady v Albrechticích ujal a osvědčil.

Cíle pro novou sezónu.

K hráčům, které tady mám, mám ten největší respekt a úctu. Jsem rád, že mohu trénovat místní kluky, kteří mají kořeny tady. Vím, ale také, že již třetím rokem hrají strop a lepší nebudou a tak jako každý rok budu chtít nějaké posily. Posily, které by nám zabezpečili kvalitu hry. Tento fakt není, ale jednoduchý. Není to o penězích, ani v nás, ale paradoxně ve vzdálenosti. Nebudu hledat kusy, protože vím, že vy co jste tady, budete opět hrát průměr a o sestup nemám obavy. Pokud bychom ale chtěli hrát ve vyšších patrech tak asi hráče, kteří umí dát gól nebo budou dělat společně s Vámi kvalitu ve středu hřiště, budeme muset sehnat jinde. Jsem si i vědom, že posila bude na úkor vás místních, bude mi moc líto, že kluci, kteří hráli, najednou nebudou mít místo, ale takový je fotbal. Ale slibuji, že pokud by to neměla být kvalita tak jiný druh hráče tady nebude. Chtěl bych určitě hráče do zálohy a útočníka. Možná hráče do zadu. Můj rozbor branek obdržených a i vstřelených jasně napovídá, kde nás pálí bota. Dalším podstatným důvodem je odchod Kamila, ale i Satyho.

Závěrem bych chtěl všem poděkovat, protože jak jsem se již zmínil kolektivní sport je takové soukolí, které musí fungovat a pokud z toho vypadne jen jedno kolečko, tak se časem každý stroj zadře. Takže výbor, trenér, hráči, realizační tým atd. Pro mě je například důležitá lavička. Holky, které tam jsou a jsou ochotni vběhnout na hřiště - Vlaďka, Štěpka, náhradníci, kteří trpělivě sedí a někteří čekají až na taktické střídání. Je to řehole tam sedět a chtít hrát. Ale jsem šťastný, protože těch konfliktů a neochoty bylo velmi málo. Řada kluků jela a byla buď zraněna anebo šli sedět z benfiky. Letošní rok byl velmi kvalitní i po stránce spolupráce A a B.

*****************************************************************

„B“ MUŽSTVO

U naší benfiky bude hodnocení o něco jednodušší, ale je to naše součást a tak nechci nic opomenout. Po odchodu Pavla Voběrka nebyla osoba, která by béčko převzala a tak jsem se hráčů ujal sám. Přesto, že jsem věděl, že tomu nedám tolik a že by se to třeba mohlo odrazit na výsledkách. Pochopitelně cílem bylo to, aby se nehrálo opět o záchranu, aby chodilo více hráčů na tréninky a aby parta byla o něco lepší než v létech minulých.

Se sezónou mohu být spokojený. Chtěl jsem, aby se v béčku hrál útočný fotbal, aby padalo dost branek a hráli jsme nahoře. Myslím, že se tohle povedlo. V zápasech jsme mnohdy hráli útočný fotbal a ty co reprezentovali naší rezervu, museli být spokojeni. Především podzim byl parádní a já se nemusel rozčilovat. Hráči chodili v hojném počtu a vedle výsledků byla i sranda. Jaro už tak vyvedené nebylo. Ve třech nebo čtyřech utkáních padla na hráče jakási krize, která se odrazila nejenom výsledkově, ale především počtem obdržených branek. A v této fázi jsem začal i já zuřit, protože ten fotbal mám rád a nerad prohrávám jako každý jiný. Navíc branky jsme dostávali jako přes kopírák. Obrana hrála skoro pořád stejná, resp. hráli tak kluci, kteří tam byli i za doby úspěšné a já je začal podezřívat z podceňování soupeře. Měl jsem pocit, že ztratili pokoru a úctu ze síly soupeře. Naštěstí se vše vrátilo do normálu.

Partu a soudržnost jsem pociťoval taktéž. I když v tomto směru myslím nemám na tomto žádnou zásluhu. Spíše Karel, který udělal pro chod mužstva maximum a rituál placení piv po utkání byl asi tím impulsem.

Trénovanost nebyla až tak dobrá, ale nakonec, když se kouknu do svých statistik tak byla průměrná. Vždyť ze základní sestavy trénovali Sewi, Kolařík, Fíla, Smola, Peter, občas Gotfríd, Miky. Když k tomu přičtu, že chodili áčkaři, tak to představuje přes polovičku základu. Další tři byli omilostněni Bata, Kůča, Jenda. Měli výjimku, i když jednou za čas přijít a zahrát si báčko? Asi by to bylo fajn.

Hodnocení hráčů provedu hromadně a budu se snažit na nikoho nezapomenout. Ono se v mužstvu vystřídalo velké množství hráčů s velkým, či malým úspěchem. Začnu jako u áčka s brankářem. Sewi po svém návratu chytá formu a kvalitu. Byl určitě základním kamenem benfiky a v některých zápasech svým výkonem a přístupem předčil Ondru. Za branky, které mohl, bych spočítal na jedné ruce za celou sezónu. Pro naše áčko je rovnocennou náhradou a pro mě jako trenéra, funkcionáře bude velmi těžké vybírat brankáře pro novou sezónu. Pak jsme tam měli obranu. Stopér se často měnil, ale Bata, který v posledních kolech hrál, byl bezkonkurenční. Ostatní, kteří tam hráli, nebyli ani půlkou jeho kvalit. Beci byli tři. Na podzim Kosatka a Kája. Oběma to šlo. Jaro po zranění pak alternoval Fíla. Zmiňované tři utkání jim nevyšli, ale pak už to zase šlo. Jarní výkony Kaji byli pro mě překvapením. Byl to jen odvar toho Káji podzimního, ale změna zaměstnání a asi i čekání přírůstku do rodiny mohlo udělat své. Záloha hrála prakticky ve stejném složení Kůča, Marcín, Smola, Gotfríd, Miky. A tak celkové hodnocení bude kladné. V záložní řadě nás totiž nikdo nepřehrál a ani změny v sestavě neměli díru. Pokud se tam objevil někdo jiný, tak tam nepůsobil rušivě, ba naopak. Pokud bych měl hodnotit výkony této řady tak Kuča je pro mě trochu zklamáním. Podzim měl dobrý, ale jaro už tak dobré nebylo. Od špatných přihrávek až po góly, které tak často nedával. Naopak výkony Kačaby měli stoupající tendenci a v závěru soutěže si určitě řekl o dres áčka. Bohužel přístup k tréninkům je ta brzda, která mu v budoucnu bude bránit k trvalejšímu působení v „A“mužstvu. Útok pak reprezentovali Peter, David Klimeš, Vlasta. Klimeš má dobrou koncovku a čuch na branky, jenže zase přístup k utkání a pochopitelně bydlení mimo obec mu bude v budoucnu zavírat vrátka do mužstva. Je ovšem velice mladý a tak nikdy není pozdě. Vlasta Polák zase slouží jako Dušan v áčku. Jezdí a sedí a čeká. V tomto ohledu je to velmi poctivý kluk. Jen schopnost dát branku mu chybí. Peter má roli o něco těžší než ostatní hráči. Jazyková bariéra braní v lepších výkonech nebo alespoň v řešení okamžité situace. Jenže co se týče tréninkové morálky, je společně s Fílou a Jardou mezi elitou.

Celkový dojem mám velmi kladný. Pohoda a klid. Přesto, že mi to trochu bránilo sledovat své soupeře pro áčko, dělal jsem to rád a soutěží jsem se bavil. Jenže bez ochoty jiných lidí bych to vykonávat nemohl. Například Vladka, která byla ochotna prodávat v bufetu místo mě, byla asi tím nejdůležitější a rozhodujícím kamenem v celé mé práci pro benfiku. A za to jí patří veliké dík. Rovněž tak i Ládovi Pohnanovi. Pokud byl souběžný zápas. Byl to on, kdo odjel a vedl béčko. Naopak zklamání je pro mě Kléma. Nejprve chtěl pomáhat a nakonec, když jsme ho potřebovali, tak raději nebyl. Každopádně závěrem mohu prohlásit, že příští sezonu by měl začít někdo jiný, než jsem já. Protože si myslím, že mužstvo je srovnané a panuje pohoda. Mým soukromím typem je Jenda Marcín. O kvalitách a znalostech nebudu hovořit. A čas? Trénovat nemusí, protože to vezmu já. A samotný zápas? Tak tam je vždycky. Určitě jej oslovím.

Cíle pro novou sezónu jsou jasné. Pokračovat v nastoupeném trendu. A tam kde nás trochu trápí věci tam přitvrdit. A to je navýšit o dva až tři hráče k tréninku.

Kdybych měl vyhlásit nějaké nej hráče tak by to byl určitě Sewi, byl osobností, pak Filip, který udělal za tuto sezónu asi největší skok od doby, co tady působím, třetím takovým hráčem by měl být Kačaba, ale ten se rozehrál až na jaře. Takže určitě Jenda Marcín, protože celou sezonu měl stabilní formu a v zápasech odváděl stále kvalitní práci. Tak jak jsem hodnotil a poděkoval hráčům áčka, tak i vám všem děkuji za celou sezónu. Myslím, že se vytvořilo jakési jádro mužstva, které chodí trénovat a tvoří základ - Sewi, Kája, Filip, Jarda, Peter. Časem začne i Miky. Pak tady budou ty starší. A zbytek se bud strhne nebo ne. A tady je možnost vzít jiné kluky, kteří budou ochotni trénovat a být součástí týmu. Pokud budou mít menší kvality než ty co nemají zájem tak to vůbec nevadí. Vždycky mi byl milejší hráč, který fotbal a partu miluje, než dobrej kopáč bez zájmu o nás jako celek.